Po celá desetiletí se identifikace doby, ve které žijeme, zdála jednoduchá. Dospěl jsem během studené války a poté jsem celou svou kariéru strávil studiem světa po skončení studené války, kterému dominoval unipolární americký vliv. Taková jasnost se náhle zhroutila v roce 2020.
Stažení Američanů z Afghánistánu a rozsáhlá ruská invaze na Ukrajinu zničily evropský bezpečnostní systém po studené válce. Zároveň se Čína stala skutečným ekonomickým a vojenským konkurentem Spojených států, čímž fakticky ukončila unipolaritu. Doba potřebovala nový termín – ale který?
Jednoduché popisky jako „postcaste-studená válka“ se zdály nedostatečné. Tento okamžik není omezen na doznívající ozvěny bipolární velmocenské rasy; ohlašuje něco radikálně nového a výjimečně složitého. Jsme svědky souběhu mnoha mocných sil, které vyžadují naléhavou adaptaci od všech.
Klimatologové nazvali naši éru „antropocénem“ a zdůraznili tak vliv lidí na planetu. Technologové hovoří o „věku informací“ nebo stále více o „věku umělé inteligence“. Stratégové hovoří o „Návratu geopolitiky“ nebo ještě emotivnějších frázích jako „džungle je zpět“, které vytvořil historik Robert Kagan.
Tyto štítky jsou však neúplné. Žádný z nich nepřijal výbušnou fúzi, ke které dochází mezi zrychlující se změnou klimatu a rychlými technologickými průlomy v oborech, jako je biologie, kognitivní věda, komunikace, věda o materiálech a mnoho dalších. Zažíváme svět, kde se střetávají dříve izolované koule – rozmazávají kdysi jasné hranice. Umělá inteligence se posouvá směrem k „polymatematické umělé obecné inteligenci“, klimatické změny se rozvíjejí do mnoha „polykrizí“, geopolitika se vyvíjí v „polycentrický“ a proměnlivý systém aliancí, globální obchod se rozpadá na rozptýlené „polyekonomické“ sítě a společnosti samotné se stávají stále rozmanitějšími „polymorfními“ mozaikami.
Jako pozorovatel zahraniční politiky teď musím sledovat nejen přesilové hry tradičních velmocí, ale také vliv superinteligentních strojů, technologicky vyspělých jedinců s nebývalým dosahem a kolosálních nadnárodních korporací. Vznik „superbouří“ a kolaps států jako Libye a Súdán ještě více komplikují tento kataklyzmatický nový svět.
Je nepopiratelné, že se nacházíme v období hlubokých změn – éře, která vyžaduje nový slovník k popisu jeho jedinečných vlastností. Možná, že „Éra polymorfismu“ může být výchozím bodem pro pochopení této složité, mnohostranné reality, která se neustále vyvíjí neuvěřitelnou rychlostí.
